Den se se dnem sešel a nastaly Velikonoce. Místní je nějak zvlášť neprožívají, vlastně jen konzumují obrovské množství čokolády, a proto jim české tradice připadaly neskutečně vtipné (jo, měla sem to furt na talíři a jo, sme tímhle fakt hodně jedineční!).
My sme původně měli jet na návštěvu ke spolubydlícímu, který bydlí na hranicích s Uruguayí a Argentinou. Nicméně okolnosti se změnily a na mě čekala dovolená s bandou Mexičanů.
Poznámka první: organizovat cokoliv s lidmi z Mexika potřebuje velké množství uklidňovacích prostředků pro vás (víno, čokoláda, valium, xanax).
Na výlet nás mělo jet dohromady 18. Jaké bylo mé překvapení, když jsem dva dny před odjezdem zjistila, že nemáme ani ubytování, ani dopravu! (Čas na čokoládu). Po různém řešení a zkoumání, přihlašování lidí, odhlašování lidí a tak dále, jsme konečně sehnali přepravu, ale problém s ubytováním přetrvával. Nás, méně majetné, napadlo vzít stany a zůstat v kempu. Why not, že? No, k tomu se dostanu..
Sraz k odjezdu byl naplánovaný na půlnoc, sraz předtím k popití malého množství osvěžujících nápojů na desátou. Já jsem dorazila o půl 12, protože jsem předtím měla školu. Dali jsme pár piv a já jsem se začala nervózně dotazovat, kdeže máme posádku - byla nás tam sotva polovica a půlnoc za krkem. No bylo mi řečeno, že bus odjíždí až v jednu, že radši dali sraz dřív, protože se znají. No samozřejmě, dva poslední doklusali dvě minuty před jednou, že..
Bus sám o sobě byl super, pohodlňoučký, s vlastní koupelnou (seriozně:D), řidič nás všechny před cestou olíbal, paráda. Kdo by si ovšem myslel, že v autobuse se sedí na místě a maximálně konverzuje, musím ho zklamat. Podle jižanských zvyků se v buse nepásá, pobíhá se, tancuje, rapuje, prostě cokoliv kromě ukázněného sezení. Řidičovi je to jedno, pač je zavřený ve své oddělené budce. Co ovšem musím ocenit, jsou v buse držáky na pivo :D (a taky kluky, co mi to pivo ochotně věnovali bez peněžních závazků).
Cesta trvala cca 8 hodin, přes noc, takže se dalo celkem spát. Poté jsme dorazili do naší cílové destinace - ostrovu Florianopolis. Celá natěšená jsem posbírala svoje saky paky a hledala zmiňovaný camping. No ovšem ojojojoj, camping byl vzdálený 40 minut cestou džunglí a horami. No co už že, nebyla jsem kráva a zaplatila jsem si radši ubytko s druhou půlkou lidí. Prostě jsem vyměkla.
Nastala zábavná část: bydleli jsme pouze dvě minuty cesty od pláže. Wooohooo. Vzali jsme kraťasy a domluvili se, že se sejdeme na pláži. Já tam dorazila. Bohužel po hodině čekání jsem musela uznat, že moje půlka, se kterou bydlím, tam prostě není. Takže jsem zůstala napospas půlce kempařů, kteří rozdělali stany v dunách na pláži a na pláži taky zůstaly. Doteď to zní fajn, že? Jenže.. moje půlka mi s útěkem samozřejmě zamčela, takže jsem neměla ani plavky, ani ručník, natož opalovací krém. Ano, spálila sem se jako prase a ani do vody jsem nemohla. Kluci mi to sice kompenzovali tím, že mi chřtánem prolévali Bacardi s colou, ovšem ani pití s příchutí písku moji melancholii nezahnalo. Rozhodla jsem se tedy k odvážnému činu a vloupala se do ubytka oknem. Hahahaha:D
Když pominu vtípky o rajčatech na moji osobu, zbytek dovolené byl super. Chodili jsme po plážích, zkusili sandboard, vlezli do divočiny (a po pár metrech z ní utekli po útoku zuřivých zviřat). Bohužel počasí se moc nevyvedlo, ale i tak to bylo boží. Mám novou závislost, bez které už nemůžu žit - jsou to velké zelené kokosy, ze kterých se na pláži pije kokosová voda. Je to STRAŠNĚ dobrý!
Další super věc byla cena místní dopravy. Jelikož má Florianopolis od severu k jihu asi 50 km a je plný hor a lesů, jezdí tam hodně autobusů. To znamená, že dostat se z jihu na horu může trvat až 5 hodin, pokud máte smůlu na spoje a vystřídáte 5 autobusů. Super je to, že zaplatíte pouze 3R za ten první (25 korun) a zbytek máte zadara :-)
prej že Češi sou magoři s igelitkama na cestách.. tohle je prosím mexičanů a bylo toho ještě dvakrát tolik!
čórovala pivo, až ho nakonec dočórovala
to jsem našla v moři - hlava barakudy.. a zoubečky :D
spálený prasátko
krabík :D ale mrtvej :D
KOKOSOVÉÉÉÉ OŘECHÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ
s Mexičankou Mishel
s kucíma mexikánskýma - na těch šutrech sem si dopraskala telefon ještě víc.. jupí
nejvíc dobrá věc!!! ono to není vidět, ale ten korpus je normálně světle zelenej. Je to pistáciovej dort. Nevim sice, z čeho dělaj tu polevu hore, ale zjistim to, pač je to aaaaaaaaaaamňamňam!
cesta džunglí na pláž
hledej nix:D
divoká květena
amazóóónka!
1.) tyvoleee v pohodě neee, sem snad Češka neeee!
2) doprdele nehipej měěě!
3) sakra sakra sakra sakra padám
4) v pohodě neeeeeeee
vchod na hodinovou procházku džunglí.. bohužel v žabkách to byl hrozně debilní nápad
po asi dvou kilometrech touto cestou sme zbaběle zdrhli zpátky
a vzhledem k invazivnímu útoku mravenců (kteří se zakousnou a nepustí, dokud je normálně nevemete a nesundáte, přimčemž kousnutí mám napuchlý ještě pátý den poté), jsme poztráceli různé věci. Jeden Mexičan brýle, druhý botu, někdo i důstojnost.. (a to bílé je chladící krém na kousance.. bylo jich za tu chvilku 14..)
místní bus s náma projel pláží :D pecka jak svina
takhle to v noci lemtalo na pláži
https://scontent-a-lga.xx.fbcdn.net/hphotos-frc3/t1.0-9/10173555_10152045794161837_7475169942679883580_n.jpg
ten poslední odkaz - to je po dojezdu domů. Chtěla bych zdůraznit, že nevim, jestli oni blednou, nebo já tmavnu, ale už mám stejnou barvu! :D
Dvě zajímavosti:
1) místní noviny - ti dva sou kamarádi z Chile a Mexika, ale pokud se začtete pořádně, objevíte v tom článku dvakrát Českou republiku!
2) Když jsme se vrátili domů, spolubydlící měl na zdi překvápko. Pavoučka. Na tý fotce vypadá potvůrka malej, pač je zabitej, ale když měl roztažený nohy tak byl bezesrandy velkej jak moje hlava. Kdo mě zná a ví, jak se bojím pavouků tak ví, jak velkej hysterčák sem dostala. Museli mě uklidňovat velkým množstvím whiskey a čokolády a prohledat můj pokoj velmi důkladně třikrát po sobě. Mimochodem, nikdo z nich prej tak velkou svini ještě v Brazílii neviděl.
Alelůja a čau!
Žádné komentáře:
Okomentovat